26.3.14

Den nenarozených dětí

Včera jsem to nestihla, ale ráda bych ještě dodatečně připomněla, že Jan Pavel II. vyhlásil 25. březen (svátek Zvěstování Panně Marii) mezinárodním dnem nenarozených dětí. V Jižní Americe se tomuto dni někdy říká "Den práva narodit se", což se mi obzvláště líbí.

Nejcennější šperk, který kdy bude
viset kolem tvého krku,
budou ruce tvého dítěte.

K tomu, abych tento den připomněla i na svém blogu mně přiměla poznámka jedné mé známe na téma "odstraňování" embryí po potratu nebo předčasném porodu v místních nemocnicích. To, že se těla spalují, je více méně známá věc, ale zarazila mě její osobní zkušenost. 
Embrya se totiž také mrazí a prodávají do kosmetického průmyslu. Ona známá jela náhodou s jedním takovýmto transportem v nemocničním výtahu. Muž, který si odnášel mrazící box plný biologického materiálu k ní pronesl:
"Když má ta ženská smůlu, bude si na ksicht mazat vlastní dítě."  

Proč je bakterie považovaná za život na Marsu...
a tlukoucí srdce není považováno za život na Zemi?

Přemýšlím nad tím, jak rychle vůči takovým věcem otupíme. Před pár lety, když jsem o používání embryonálních buněk v kosmetice četla poprvé, mi to připadalo jako sci-fi. Dnes je to běžné. V českých klinikách si můžete nechat embryonální zárodečné buňky vpíchnout přímo do pokožky. Říkají tomu elixír mládí. 


V okamžiku početí vzniká nová a unikátní lidská bytost
s vlastním jedinečným genetickým kódem.

Kromě toho se buňky nenarozených dětí masivně používají při vývoji potravin. Zájem o takovéto buňky v průmyslu stoupá. Jejich využití je široké, a tak, proč vůbec něco podnikat proti potratům, když je to tak báječný byznys. Dalším nevyčerpatelným zdrojem embryí je umělé oplodnění. Nejsou ani zákony, které by tento obchod regulovaly. Jakmile jednou v laboratoři odevzdáte jak vajíčka, tak spermie, nikdy nezjistíte, kolik embryí bylo skutečně stvořeno, kolik prodáno. 

Je to už nějaký pátek, kdy jsem v rádiu poslouchala rozhovor s lékařkou z pražské Akademie věd. Na otázku, proč používají při výzkumu embryonální buňky, odpověděla prozaicky: Protože je to nejlevnější. Již tehdy vyprávěla o tom, že kmenové buňky lze získat mnoha způsoby (co teprve dnes). Neexistuje žádný jiný důvod, proč používat pro výzkum embryonální kmenové buňky, než peníze. 

"Chtěl jsem se setkat se svou biologickou matkou,
abych viděl, jestli je OK a poděkoval ji, protože jsem rád,
že jsem neskončil jako potrat.
Bylo jí 23 a prodělala toho hodně, aby mě dostala."

Vím, že je to těžké téma. Někdy ani nemám sílu na to myslet, číst si o tom, přemýšlet nad vývojem věcí. Ale nechtěla bych upadnout do lhostejnosti. Nejen 25. března, ale každý den bychom měli přemýšlet nad tím, které činy nás jako lidstvo "odlidšťují"... Nezletilé děti, které nemůžou pít alkohol, řídit auto a na každý chirurgický zákrok potřebují souhlas zákonného zástupce, můžou jít bez vědomí svých rodičů na potrat. I takové máme zákony...
Nechtěla jsem sem dávat žádné brutální obrázky, ale fotografie na kusy roztrhaných dětských tělíček nebo dětí, které mají nůžkami přestřižený vaz si zadají snad jenom s těmi z koncentračních táborů. Problém je ale právě v tom, že takové věci nejsou vidět. Žena je při zákroku pod narkózou a otec své mrtvé dítě nikdy neuvidí. Žasnu nad tím, jak to zvládají ti doktoři a nemocniční personál...

"Největším ničitelem míru je potrat. Protože když je možné, aby matka zabila své vlastní dítě, co ještě brání tomu, abych já zabila tebe a ty mně?" (Matka Tereza)


Sousoší slovenského umělce Martina Hudáčeka, která znázorňuje usmíření matky a potraceného dítěte.
Více si můžete přečíst zde.