30.3.14

Nápad pro děti

Jeden nápad pro děti - z papírové lepící pásky se dají tvořit báječné silnice a posléze bez následků 
odstranit...




26.3.14

Den nenarozených dětí

Včera jsem to nestihla, ale ráda bych ještě dodatečně připomněla, že Jan Pavel II. vyhlásil 25. březen (svátek Zvěstování Panně Marii) mezinárodním dnem nenarozených dětí. V Jižní Americe se tomuto dni někdy říká "Den práva narodit se", což se mi obzvláště líbí.

Nejcennější šperk, který kdy bude
viset kolem tvého krku,
budou ruce tvého dítěte.

K tomu, abych tento den připomněla i na svém blogu mně přiměla poznámka jedné mé známe na téma "odstraňování" embryí po potratu nebo předčasném porodu v místních nemocnicích. To, že se těla spalují, je více méně známá věc, ale zarazila mě její osobní zkušenost. 
Embrya se totiž také mrazí a prodávají do kosmetického průmyslu. Ona známá jela náhodou s jedním takovýmto transportem v nemocničním výtahu. Muž, který si odnášel mrazící box plný biologického materiálu k ní pronesl:
"Když má ta ženská smůlu, bude si na ksicht mazat vlastní dítě."  

Proč je bakterie považovaná za život na Marsu...
a tlukoucí srdce není považováno za život na Zemi?

Přemýšlím nad tím, jak rychle vůči takovým věcem otupíme. Před pár lety, když jsem o používání embryonálních buněk v kosmetice četla poprvé, mi to připadalo jako sci-fi. Dnes je to běžné. V českých klinikách si můžete nechat embryonální zárodečné buňky vpíchnout přímo do pokožky. Říkají tomu elixír mládí. 


V okamžiku početí vzniká nová a unikátní lidská bytost
s vlastním jedinečným genetickým kódem.

Kromě toho se buňky nenarozených dětí masivně používají při vývoji potravin. Zájem o takovéto buňky v průmyslu stoupá. Jejich využití je široké, a tak, proč vůbec něco podnikat proti potratům, když je to tak báječný byznys. Dalším nevyčerpatelným zdrojem embryí je umělé oplodnění. Nejsou ani zákony, které by tento obchod regulovaly. Jakmile jednou v laboratoři odevzdáte jak vajíčka, tak spermie, nikdy nezjistíte, kolik embryí bylo skutečně stvořeno, kolik prodáno. 

Je to už nějaký pátek, kdy jsem v rádiu poslouchala rozhovor s lékařkou z pražské Akademie věd. Na otázku, proč používají při výzkumu embryonální buňky, odpověděla prozaicky: Protože je to nejlevnější. Již tehdy vyprávěla o tom, že kmenové buňky lze získat mnoha způsoby (co teprve dnes). Neexistuje žádný jiný důvod, proč používat pro výzkum embryonální kmenové buňky, než peníze. 

"Chtěl jsem se setkat se svou biologickou matkou,
abych viděl, jestli je OK a poděkoval ji, protože jsem rád,
že jsem neskončil jako potrat.
Bylo jí 23 a prodělala toho hodně, aby mě dostala."

Vím, že je to těžké téma. Někdy ani nemám sílu na to myslet, číst si o tom, přemýšlet nad vývojem věcí. Ale nechtěla bych upadnout do lhostejnosti. Nejen 25. března, ale každý den bychom měli přemýšlet nad tím, které činy nás jako lidstvo "odlidšťují"... Nezletilé děti, které nemůžou pít alkohol, řídit auto a na každý chirurgický zákrok potřebují souhlas zákonného zástupce, můžou jít bez vědomí svých rodičů na potrat. I takové máme zákony...
Nechtěla jsem sem dávat žádné brutální obrázky, ale fotografie na kusy roztrhaných dětských tělíček nebo dětí, které mají nůžkami přestřižený vaz si zadají snad jenom s těmi z koncentračních táborů. Problém je ale právě v tom, že takové věci nejsou vidět. Žena je při zákroku pod narkózou a otec své mrtvé dítě nikdy neuvidí. Žasnu nad tím, jak to zvládají ti doktoři a nemocniční personál...

"Největším ničitelem míru je potrat. Protože když je možné, aby matka zabila své vlastní dítě, co ještě brání tomu, abych já zabila tebe a ty mně?" (Matka Tereza)


Sousoší slovenského umělce Martina Hudáčeka, která znázorňuje usmíření matky a potraceného dítěte.
Více si můžete přečíst zde.

24.3.14

Banánové waffle

Mé historicky první waffle. Inspirací mi byl recept u Pavly. Já jsem si ho trochu upravila. Wafflovač mám z Tchiba. Nadšené jsou jak děti, tak já. Měla jsem obavu z údržby, ale teflonový povrch je perfektní a po upečení na něm nezůstal ani drobek. 
100 g hl. mouky
70 g celozrnné pšeničné mouky
20 g tmavého třtinového cukru
cca 6 g prášku do pečiva
špetka soli
200 ml vlažného mléka
2 vejce
50 g rozpuštěného másla
1 zralý banán



Část wafflí jsem zmrazila. Vybírám z mrazáku vždy jen tolik, co právě sníme. Pro děti jsem udělala i čokoládovou variantu. Místo banánu jsem zvýšila množství cukru na 40 gramů a přidala čokoládové vločky. Waffle se po upečení ještě nějakou dobu "potí", proto je dobré nechat je vychladnout na roštu, jinak zvlhnou.





23.3.14

Malujeme s dětmi

S dětmi jsme si vytvořili jednoduché šablony. Malovali jsme houbičkami. Přírodní houbičky jsou nejlepší, ale i mycí houba dělá pěkný efekt. Při tvoření šablon jsme přeložili A4 papír a nakreslili jenom půlku objektu (motýl, srdce, ryba,...). Musím ale přiznat, že právě v téhle, zdánlivě jednoduché věci, spočíval kámen úrazu. Možná by to bylo jednodušší s menší skupinou, ale takhle v tom některé děti docela plavaly a občas vůbec nechápaly, jak se šablona používá. Vystřihly obrázek, který si vybarvily a okraj zahodily :-) No nic, musíme to ještě trénovat... Moje příprava:

malujeme s dětmi

malujeme s dětmi



A jak na to šly děti:

malujeme s dětmi

malujeme s dětmi

malujeme s dětmi

5.3.14

Postní doba pro děti

Přemýšlela jsem, co by bylo vhodné pro mou sedmiletou školačku a vymyslela jsem následující: 
"40 modlitebních úmyslů pro postní dobu"
Každý den přidáme ke své obvyklé modlitbě ještě jeden Otčenáš a Zdrávas za určitou skupinu lidí. Určitě nám to posouží i jako impuls k povídání o těchto úmyslech. O všech lidech, kteří potřebují naši modlitbu. 

postní doba, děti
Vytiskněte a můžete začít ještě dnes!

Modlitební úmysly jsem vytiskla na papír, který měl na druhé straně motiv berušek a čtyřlístků, aby to bylo veselejší, zatavila do fólie, rozstříhala a dala do krabičky, odkud budeme každý den losovat. 


postní doba pro děti

4.3.14

Inspirace pro postní dobu

Zítra je popeleční středa a začíná tedy postní doba. Nevím, jakou máte zkušenost ze svého okolí, ale někdy mám pocit, že se postní doba začíná zaměňovat za super dietní období, jarní kůru, detoxikačních pět týdnů a kdo ví co si. Určitě je fajn, odlehčit organismu a vzdát se čokolády, ale v postní době nejde jen o to. V centru našeho zájmu by měla být duše a především její detox.

Brouzdala jsem internetem a našla několik hezkých a inspirativních stránek (v angličtině). Přemýšlím, jaký by měl být letos ten můj půst. Myslím, že tenhle obrázek to dobře vystihuje - Víc Bible, méně internetu :-)


Postní doba, jak ji prožíváme my - křesťané, by měla být také svědectvím našemu okolí, že chceme žít jinak. Nedávno mně navštívila sousedka - maminka s malým dítětem, která si dala za předsevzetí vzdorovat konzumnímu chování. Ona patří do skupiny finančně zajištěných, kdy si může koupit cokoli, prostě protože na to má. Právě proto mně mile překvapilo, když říkala, že se rozhodla nakupovat jen nezbytné věci, začala zašívat a spravovat ponožky, trička, ... což dřív nikdy nedělala. Někdy stojí za to se zamyslet, jestli v určitých aspektech života nejdeme prostě jenom s davem. 


Postní doba není jen jakýmsi opožděným katolickým novoročním předsevzetím. Ačkoli se vzdáváme sladkostí a televize, je to jen symbol pro to, že se hlavně chceme vzdát hříchu. Postní doba je dobou pokání, kdy si uvědomujeme, že o Velké noci (na kterou se půstem připravujeme), někdo za nás dal svůj život a že my tento obrovský dluh nemůžeme splatit. Můžeme jen děkovat a snažit se učinit sebe sama o trochu více podobné Jemu...

Někdy, když tiše sedím a uvažuji nad tím, co pro mně Ježíš udělal, jsem tak trochu ohromen...

Z toho, co jsem na netu našla, se mi asi nejvíc líbil - “1-1-1 Plan”: one sin, one add-in, one give-up. Celý článek naleznete zde. Tři jednoduché body. 
  • Za prvé - vzdáte se jednoho hříchu. Najděte si ten svůj a v průběhu postní doby na něm "pracujte". Pokud si nejste jisti tím, co je vaše slabost, obraťte se v modlitbě na Ducha svatého, aby vás vedl.
  • Za druhé - přidejte do své denní rutiny něco, co tam nebylo a darujte to Bohu. (Nápady uvedu níže)
  • Za třetí - vzdejte se jedné věci nebo činnosti. Ať je to výzva, něco, co nebude až tak lehké, ale zároveň to bude uskutečnitelné.
Pokud hledáte inspiraci co se postních závazků týče, přikládám několik odkazů. K tématu se budu určitě vracet v průběhu postní doby. Musím si také rozmyslet, jak půst prožívat s naší školačkou a manželem. Ten - ač nekatolík - se jakýchkoli postních aktivit zúčastňuje dobrovolně a rád :-) Jaké máte zkušenosti s postní dobou u vás doma? Podělte se s námi o nápady, jak tuto plodnou dobu prožít v rodinném společenství...

Článek zde.
Článek zde.
Ještě jeden seznam naleznete tady.

Pro ty z vás, kteří nevládnou angličtinou tady mám malý seznam toho, co mně zaujalo. Pro nás, rozmarné, krásné ženy :-)
  • nepoužívejte v postní době make-up
  • nepoužívejte zrcadlo
  • nenoste v postní době kalhoty
  • nenakupujte oblečení nebo kosmetiku
A pak všelicos jiného:
  • uháčkujte/ušijte deku a tu na Velikonoce darujte někomu neznámému
  • čtěte každý den Bibli
  • nedívejte se na TV
  • čtěte místo románu literaturu faktu nebo náboženskou literaturu
  • nepoužívejte v postní době sociální média
  • nejezte sladkosti
Uff, nejsem si úplně jistá, která z těch dvou posledních věcí je těžší :-)
Samozřejmě je postní doba hlavně dobou modlitby. Kdysi jsem se během postní doby modlila denně křížovou cestu. Ale protože dnes mi k tomu přibyly dvě děti, rozhodla jsem se to omezit na středu a pátek. Také bych se chtěla více soustředit na modlitbu breviáře a růžence. Ovšem nejcennější je návštěva mše svaté. U nás ve farnosti bohužel není každý den, ale můj závazek na postní dobu je - jít na mši pokaždé, když je. Samozřejmě i s dětmi. Našla jsem na to téma jeden hezký obrázek:

Denní mše svatá je pro ty, co nemají nic lepšího na práci... což znamená pro nás pro všechny.
Napište mi do komentářů, jaký postní závazek jste si letos vybrali vy. Určitě tím inspirujete druhé. Přeji vám všem, ať je vaše postní doba především plná lásky!


3.3.14

Narozeninový dopis

I tentokrát, po roce, jsem dostala od svého bratra "narozeninový dopis". A tak si říkám, že se o něj podělím. Ať se po ránu také zasmějete... (P.S. Saši, sorry za tu ukradenou fotku z fejsbůku, já jen aby bylo vidět, jak ti to kecá.)


Milovaná moje sestřičko.

Zjišťuji, že jsem si sám ustanovil jakousi tradici narozeninových dopisů, která mě nutí si vždy jednou za rok na přelomu února a března najít chvilku klidu a soustředění a sesmolit pár řádků s cílem popřát ti vše dobré do dalších let a zároveň v sobě udržet snahu dělat si prdel z tvého neustále narůstajícího věku.

Tradice je to hezká, což o to. Je ale zároveň zavazující, protože až jednou nenapíšu, bude to znamenat jediné – že další přání ti předám až za Petrovou branou. A protože starostí a povinností je každým rokem víc a víc, nelekej se hned o moje zdraví v případě, že dopis nedorazí přesně v termínu, ale dej si tam nějakou toleranci. Pracovně zvažuji variantu, že bych se omezil na přestupné roky, ale to až podle situace…

Ano – stárneme oba, a i když se zatím snažíme tvářit pouze jako předčasně vyrostlé děti (a to ještě navíc spíš do šířky než výšky), ta drobotina pobíhající kolem nás, která už vlastně není ani tou drobotinou, nám denně připomíná, že teď už nám nezbývá nic jiného než čelit kruté realitě dospěláckého světa. Měl mi napovědět už výraz té paní v pokladně muzea, kde jsem požadoval zlevněné vstupné pro mladistvé do 15ti let pro sebe a vstup zdarma pro mé dvě děti, že už i okolí začalo vnímat ten přerod z mladistvého elegána ve stárnoucího kmeta. A taky jsem se před tím asi mohl oholit…

Ale neberme to tragicky, pojďme najít pozitiva, která se pokusme využít ve svůj prospěch. Nebudu zastírat – osobně chovám naději, že se spolu jednou na podzim našich životů opět přiblížíme a budeme spolu trávit více času, než je nám dopřáno nyní. Strašně toužím po tom, moci tě nasrat i několikrát za den a ve stejné četnosti tě prosit o prominutí a přijmout tvé odpuštění. Nepočítám s příliš kvalitní pamětí na obou stranách, což bude výhoda – ty si nebudeš pamatovat, žes mi odpustila už sedmdesátkrát sedmkrát a já zas neudržím v paměti fakt, že jsem ti slíbil už být navždy hodný. Což mi dovolí příležitostně ti schovávat zuby na střechu garáže, odvézt tě na vozíčku do lesa a nechat tě napospas divé zvěři (ty potvory hodné srnky tě beztak zas dotlačí až domů), případně tě ochotně převést přes silnici – tedy jen do její poloviny, pak mi jakože někdo zavolá a já budu muset narychlo utéct.

No uznej sama – nečeká nás společně krásné (i když v případě povedeného vtípku s převáděním přes silnici dost krátké) stáří? 

Ale dříve, než k němu dospějeme – a bude to až za spoustu výročních dopisů – ti milovaná Soničko přeju spoustu odvahy pracovat na sobě i ostatních, plné srdce lásky k ostatním i sobě a síly hledat a neustále nalézat cesty k sobě, ostatním a Bohu. 

Těším se na vše, co nám ještě náš společný život chystá a omlouvám se ti za vše, co nám už přichystal a já to pokazil.

Mám tě rád
Sašík