6.1.14

Něco o Herodovi a těch třech z Východu...

Jeden současník napsal o Herodovi: 
"Herodes si přivlastnil trůn jako liška, vládl jako tygr a zemřel jako pes."
Herodes je zajímavá postava. Zajímavá proto, že vykazuje mnoho podobností s dnešními vládci světa. Dalo by se o něm napsat mnoho, ale nechci z tohoto příspěvku dělat hodinu dějepisu. Pokusím se být stručná (ale nic neslibuji :-)

Herodes Veliký (zdroj)
Už Herodův otec Antipáter dostal od Caesara římské občanství a byl jmenován v Judsku prokurátorem. Herodes byl ve 26ti letech jmenován nejvyšším úředníkem v Galilei a již tehdy byl znám svou krutostí a ignorováním místních justičních zvyklostí. V té době se to mělo tak, že Římané respektovali autonomii podrobených území, ale dosazovali si na důležité posty loajální a bohaté lidi - které však (zcela moudře) vybírali z místních lidí, aby vzbudili větší důvěru. Herodes ale nebyl Žid, nýbrž Idumejec (z oblasti mezi Palestinou a Egyptem). Tomuto drobnému detailu zřejmě Řím nepřikládal důležitost, ale pro pravověrné Židy, byl Idumejec - král Židů, naprostým rouháním a výsměchem jejich tradici. Nikdy ho nepřijali za svého krále a Herodes pro ně zůstal pouze protektorem dosazeným nenáviděnými Římany. 

A jak vypadala politika velké Římské říše? Posuďte sami...
V roce 44 před Kr. je zavražděn Caesar. Herodův otec Antipáter se přidává na stranu silnějších - vrahů Bruta a Cassia. Cassius přijíždí s vojskem do Sýrie (oblast do které tehdy spadala i Svatá země) a po Judsku žádá 700 talentů, které Antipáter a synové seženou a vyplatí (pozice něco stojí). Obyvatelé z judských oblastí, kteří se proti tomu vzbouří jsou prodáni do otroctví. Následuje, ale jejich pomsta - podplatí stolníka a ten v roce 43 př. Kr. Antipátera při hostině otráví. 
Nastává zvrat - Antonius a Octavianus nad Brutem a Cassiem zvítězili. Zdálo by se, že je to pro Heroda politický konec, ale kdepak. Herodes se vypraví do Říma a potvrdí svůj politický talent. Vrací se s titulem (který mu císař pouze propůjčil) Judského krále. Musí ještě porazit Makabejské a dobýt Jeruzalém, ale to zvládne a v 36ti letech usedá na vysněný trůn. 

Octavian, později císař Augustus (zdroj)
Začíná jeho zlaté období. Herodes je nejen výborný politik, jezdec, zápasník a lukostřelec, ale také skvělý stavitel. Jeho paláce v Jeruzalémě a síť devíti pevností po celé zemi jsou již legendární.
Herodes má však jeden problém - veleradu. Ta čítala 71 členů. Herodes dá 45 z nich popravit a nahradit svými lidmi.
V roce 31 je poražen u Aktia Markus Antonius. Herodes má znovu problém. Aby se udržel na židli, musí se vetřít do přízně nového jediného císaře Oktaviána Augusta. Pluje do Říma a před císařem pronáší slova: "Oč tě prosím není, abys uvážil, čím přítelem jsem byl, ale jak dobrým přítelem jsem byl." A opět to zabírá.

Herodes měl 10 manželek, ale jen jednu miloval a jen jedna měla na něj tak velký vliv - Miriamma. Dá se říct, že ona byla jeho jediným politickým přehmatem. Se svou matkou Alexandrou se jistě pokoušely lobovat za svou rodinu. Tak například přemluvily Heroda, aby jejího bratra jmenoval veleknězem. Ten byl ale tak populární u lidí, že ho Herodes záhy nechal při vodních hrách ve svém paláci utopit. Posléze ho samozřejmě při okázalém pohřbu oplakával. 
Intriky nakonec dosáhly i na Miriammu, kterou její švagrová obvinila z aféry. Jejího údajného milence popravili bez výslechu. Popravu milované Miriamm Herodes špatně nesl, ale pro jistotu nechal zabít i její matku Alexandru (chystala prý vzpouru). Jeho chorobný strach z toho, že přijde o trůn, zaplatili životem i jeho synové. 
Tyto události odstartovaly Herodovo poslední období plné paranoidního chování, špehování, udavačství, vydírání a mučení. Známý je případ "holič". Herodova holiče podplatili, aby krále podřezal. Ten ale krále nezradil a atentátníky udal. Herodova reakce byla následující - nechal popravit atentátníky, kteří holiče podplatili, 300 vojáků ze své gardy, a nakonec i samotného holiče - co kdyby mu příště zaplatili víc, no ne...

Jedna z Herodových pevností - Masada (zdroj)
Píše se rok 7 př. Kr. - rok, kdy se (nejpravděpodobněji) narodil Ježíš. V tomto roce nechává Herodes popravit 6 tisíc Židů (při tehdejší populaci!), protože odmítli složit přísahu věrnosti císaři. V tomto roce přichází do jeho paláce zámožní cizinci a pokládají mu na první pohled neškodnou otázku:

"Kde je ten právě narozený král Židů?"

Apoštol Marek popisuje pouze jednou větou reakci na dotaz cizinců:

"Herodes se znepokojil a s ním celý Jeruzalém."

Umím si živě představit tu hrůzu v očích a zástavu srdce mnohých obyvatel nejen královského paláce, ale celé země. Represe, kterým byli vystavování, se dostavovaly i z banálnějších důvodů. Popravy a mučení bez konce přesně odpovídají Herodově reakci - nechat vyvraždit chlapce mladší tří let v Betlémě a okolí. Každý potenciální konkurent musel být neprodleně odstraněn.

zdroj
A co to bylo za "hvězdu", která vedla tři mudrce až do daleké Palestiny? Nejsem astrofyzik, ale líbí se mi teorie, která poukazuje na fakt, že v roce 7 př. Kr. se odehrála v souhvězdí Ryb tzv. trojitá konjunkce Jupitera a Saturna. Nechci už opravdu zabíhat do detailu, ale z originálního textu evangelia je možné vyčíst, že mudrci poukazují na tento tanec planet, který je pozorovatelný hlavně těsně před východem slunce. Vědci jsou dnes dokonce schopni spočítat, že 12. listopadu roku 7 v 17 hodin a 19 minut zapadalo v Jeruzalémě slunce a na jižním nebi, ve směru cesty z Jeruzaléma do Betléma, zářil mimořádně jasný Jupiter se Saturnem. Toto nebeské divadlo se odehrávalo v průběhu tří let třikrát a odtud pravděpodobně ono Herodovo rozhodnutí pobít děti do tří let věku.

Zde se můžete podívat na animaci hvězdného nebe onoho 12. listopadu 7: 

Herodes umírá v 69ti letech ve velkých bolestech. Jeho svalstvo podléhá hnilobnému rozkladu. On sám je již upoután na lůžko a všichni očekávají konec. Falešné zprávy o jeho smrti ale vedou jen k dalším popravám. Nechává například upálit rabíny a lid, který už oslavoval jeho smrt. Pět dní před smrtí nechává popravit i svého syna, který je ve vězení. Na závodiště v Jerichu nechá zavřít 15 tisíc mužů, kteří mají být v okamžiku jeho smrti postříleni lučištníky - aby tak každá rodina v Palestině v den jeho smrti plakala. - Tento šílený akt se už naštěstí neuskutečnil. 

Je hrozné číst o takovýchto věcech, ale pro nás je to důležitý důkaz toho, že za každou větou v evangeliu se skrývá skutečnost. Hmatatelná, reálná, prožitá skutečnými lidmi. Není to jen pohádka o nějakém Ježíškovi v jesličkách s oslíkem a volem. Ve skutečnosti je vánoční příběh všechno, jen ne romantický...  

No comments :

Post a Comment

Děkuji za milý komentář!