20.12.13

4 dny do Vánoc...

6. den - "Karmel"

karmel

Dnešní mé téma s Vánoci zdánlivě nesouvisí. Pro mně je však týden před Vánoci vždy týdnem výročí, kdy jsem vstoupila v roce 2004 do karmelitánského třetího řádu a v roce 2009 jsem tam složila své doživotní sliby. Proč "třetí" řád? Protože všechny staré řády se dělily na první řád - muži, druhý řád - ženy, třetí řád - ženatí, vdaní a lidé ve světě. Tam patřím i já. 

třetí řád

A proč Karmel? 
V naší řeholi je napsáno, že karmelitáni dnem i nocí stojí před Bohem a rozjímají o Jeho zákoně. Důraz na modlitbu, zvláště na rozjímavou - kontemplativní modlitbu, mně vždy oslovoval. Jako maminka dvou dětí stojím uprostřed hlučného světa, ale jako karmelitánka nechci zapomínat na to, že mé srdce musí stále stát před Pánem. 


Čtu teď tuhle fantazi-knížku "Píseň ledu a ohně" a tam je tzv. Noční hlídka. Obrovská ledová zeď dělí dobrý svět od zlého. Hlídka na zdi ochraňuje lid v království před divokými kmeny, obry, bílými chodci, nestvůrami všeho druhu, které žijí za zdí. Muži noční hlídky přísahají věrnost na celý život.
Na druhou stranu nevěří bohatí a vlivní lidé v království ve zlý svět za zdí. Považují příběhy o obrech a bílých chodcích, co požírají děti, za pohádky, kterým věří jen hloupá chudina. Noční hlídku pak mají za nástroj, jak se zbavit nepohodlných a nechtěných mužů. Mocní a bohatí jsou zaměstnáni svým vlastním bojem o trůn, takže nejsou schopni vnímat, že se za zdí shromažďuje armáda kreatur, která je připravena zničit celé království. Mezi armádou hrůzy a zbytkem světa stojí jen Noční hlídka. 


Proč to vyprávím? Protože Karmel je moje Noční hlídka. Když se zamýšlím nad vývojem našeho světa, nebo i církve, propadám často pocitu frustrace. Tolik věcí jde špatným směrem! Jsme jako to království, které se zabývá nepodstatnými věcmi a nevidí, že zkáza stojí přede dveřmi. Mou cestou z této frustrace je mé povolání na Karmelu, kdy stojím před Bohem zástupně za celé lidstvo a držím svou hlídku. A má hlídka nikdy nekončí... Věřím, že je to opravdové povolání, které je velmi specifické a ne všichni mají jít po stejné cestě. A to je v pořádku. Je mnoho druhů povolání, mnoho cest a všechny jsou potřeba. 
Povolání je víc než jen členství v nějaké skupině. Povolání je zapsáno do srdce člověka Bohem a je tam zapsáno na věky...

Marc Simonetti

A takto vypadá laická karmelitka :-) Máme velké škapulíře, stejné jako sestry. Ty nám je také ušily. Při obláčce dostáváme medailku, při věčných slibech pak profesní kříž. Tohle je fotka z minulého roku.


Reorganizace hraček aneb méně je někdy více...

V posledních týdnech vpadal Raphaelův hrací prostor od rána do večera asi takto:


Na fotce vidíte krabici, ve které byly původně všechny ty hračky, které leží kolem. Poté následovala celý den hra, která vypadala asi takto:


Asi tušíte, že jsem jako správný pedagog pochopila, že dítě nepotřebuje hračky, ale krabici. A tak jsem mu pořídila ještě jednu z pevného kartónu, protože upřimně, plastová krabice nic nevydrží. To ta papírová sice taky ne, ale když se roztrhá, vyhodí se a nahradí jinou. Navíc se na rozlámané plastové krabici můžou děti nehezky pořezat.


Nina krabici pokreslila, já jsem mu plastickou gumou přilepila kolečka (talířky IKEA) a už mohl klouzat z kopečku dolů...


Tady Nina ještě navrhla komfortnější variantu...


Ostatní hračky jsem sbalila do velké tašky a dala zatím do sklepa. On jejich čas zase přijde. Zůstalo jenom několik autíček, které jsou opravdu denně v nasazení. Po všech úpravách vypadá hrací prostor takto (Aha, koukám, že mi ukradl váleček na těsto. Asi řadící páka, ne?):