18.12.13

6 dní do Vánoc...

4. den - "census" nebo-li sčítání

Římský census se konal nepravidelně. Vlastně pokaždé, když císař uznal za vhodné zvýšit své příjmy. Census mohl být celoříšský - zahrnující všechny podrobené státy, nebo jenom lokální. V tom případě často sloužil jako nástroj moci. Kdo měl třeba roupy a chystal vzpouru, tomu císař za odměnu nařídil sčítání lidu. 

Census sloužil dvěma věcem. 1) Zjistit skutečný počet obyvatel, zaregistrovat uzavřená manželství a majetek obyvatelstva. 2) Odhadnout hodnotu zjištěného majetku a na základě toho vybrat daň. Tyto dva kroky se neuskutečnily hned najednou. Často mezi nimi byl delší časový úsek.


Protože Řimané byli báječní byrokrati a vše si rádi zapisovaly, víme, že císař Augustus provedl během své vlády tři krát velký celonárodní census. V roce 28 a 8 před Kr. a v roce 14 po Kr. Lukáš v evangeliu doslova píše, že se sčítání událo po "celém světě" - latinsky "orbis terrarum", což byl tehdy oficielní název Římské říše. Augustus šel lidu příkladem. Dochovala se nám zmínka o tom, že císař dělal sám daňové přiznání jako každá jiná soukromá osoba.


Daňovou povinnost měl každý muž od 14 let, každá žena od 19 let a všichni pak až do 65 let svého života. Majitelé domu museli odevzdat seznam všech jeho obyvatel. Daň z pozemku se odváděla v místě, kde pozemek byl. Z dobových popisů si můžeme udělat obrázek o napjaté situaci: římští úředníci měřili pole hroudu za hroudou, počítali každý vinný keř a ovocný strom, každý kus dobytka. Všechna náměstí byla přecpána rodinami, dětmi i otroky. Zaznamenával se majetek, který neexistoval, nebral se ohled na věk nebo zdravotní stav. Nemocní a slabí byli přinášeni k zápisu. Věk se odhadoval - u dětí zvyšoval, u starých snižoval.

Zdroj
Není se co divit, že každé sčítání lidu mělo krvavé průvodní okolnosti. Můžeme se o tom dočíst například ve Skutcích apoštolů v páté kapitole. Palestina byla dobyta v roce 63 před Kr. Tehdy přešel veškerý pozemkový majetek do římského vlastnictví a byl obyvatelstvu pronajímán. Na druhou stranu to ale židé viděli trochu jinak. Země patřila Hospodinu a Izrael byl Bohem ustanovený dědic. On je přece přivedl do zaslíbené země. Římské vlastnické nároky tak vnímali jako rouhání a silně se proti němu bouřili. 

Palestina v době Ježíšově měla cca 30 tisíc čtverečných kilometrů - tedy velikost například dnešní Belgie. Měla podle odhadů 2 až 3 miliony obyvatel. Betlém je od Nazareta vzdálen asi tři až čtyři dny pěší chůze (cca 170 km).


Tvoříme s dětmi vyskakovací přáníčka...

...nebo-li pop-up karty. Myslím, že jsem o tom psala už loni, kdy jsem sama vyráběla vánoční přáníčka. Teď jsem to testovala na dětech ve škole a je to opravdu zábava. Ukážeme si jen tu základní variantu, ale i ta má mnoho možností. A samozřejmě to vůbec nemusí být vánoční přání, ale třeba k narozeninám...
Potřebujeme toto:


S dětmi jsem pracovala s velikostí A4, kterou pak přeložíme napůl a naše vánoční přání tak má velikost A5. Pokud máte starší a šikovnější děti, můžete použít poloviční formát. Papír tedy přeložíme napůl a uděláme takovéto zástřihy:


Velikost obrázku, který budeme do přáníčka vlepovat, změříme takto:


Pak nakreslíme a vystřihneme oblíbený motiv. Alternativa pro děti, které neumí nebo nechtějí kreslit - vystřihnout nějaký obrázek z časopisu a podlepit ho tvrdším papírem. Po vlepení obrázku na schůdek pak celé naše dílko vlepíme ještě do jednoho papíru, který může být barevný. 



Dále můžeme vybarvit pozadí, dopsat přání na první stránku, ...



Kdo by chtěl vyrábět o trochu komplikovanější pop-up karty, doporučuji video-tutoriály jako tento:


Můžete se také podívat na mou nástěnku s pop-up inspirací na Pinterestu ZDE.
No a jak si s tím vším nakonec poradily děti?


Tady dokonce jeden Betlém: