20.10.13

Láska smrtí nekončí...

Dočetla jsem životopis matky Vojtěchy Hasmandové. Boromejky, učitelky, ošetřovatelky, generální představené... Žila v letech 1914 - 1988. V padesátých letech byla odsouzena za velezradu - ve skutečnosti poskytla azyl knězi, který pak sestrám poskytoval duchovní cvičení. Osm let si odseděla. 

 - I sestra Vojtěcha se ukládala k spánku v temné chladné kobce. Nesměla mít ani vězeňské šaty, ale jen kalhoty a halenu z tvrdé špinavé látky a na slamníku se přikrývala tvrdou plachtou, která nehřála. Sestra Vojtěcha o tom vypráví: "Třásla jsem se zimou, která vycházel z chladné betonové podlahy, a nemohla jsem zimou usnout. Byla jsem sama. Mohla jsem si dovolit ten přepych - trochu si zaplakat. Vím, že jsem volala: Maminko, maminko, a plakal jsem zimou a hladem. Náhle jsem ucítila něžnou ruku, jak mě pohladila po rameni a jak mi zastrkává za ramenou teplou přikrývku. Mírné teplo se mi začalo rozlévat po těle a já jsem usínala jako spokojené dítě! Ráno jsem myslela, že Pán Bůh poslal mou maminku, aby mi pomohla. Zvládla jsem korekci docela v dobrém stavu!"

Opravdu obdivuhodný život popsaný v téhle útlé knížečce. Vyšla u Karmelitánů a je to tak čtení na dva večery. Já to úplně zhltla a vám to vřele doporučuji. Dávám k dobru ještě dvě ukázky:

- Jiná paní měla na smrt nemocnou sestru. Protože i ona byla kdysi obyvatelkou pardubické věznice, obrátila se na Marku Vojtěchu, aby jí vylíčila beznadějný stav své rodné sestry. A nebyla by to Marka Vojtěcha, aby se při jedné cestě u nemocné nezastavila. S lahvičkou lurdské vody tiše vstoupila do nemocničního pokoje. Našla nemocnou v těžkém stavu. Embolie na několika místech, nemocná v horečce, pod kyslíkem, se zavedenými hadičkami různých přístrojů, s beznadějnou prognózou. Nemocná Matku Vojtěchu poznala a pokusila se o úsměv. Matka Vojtěcha se k ní sklonila, potřela její čelo lurdskou vodou, položila jí ruku na horké spánky: "Jiřinko, musíme důvěřovat! Panna Maria ti může pomoci." "Vojtínku, tvá ruka mi přináší úlevu, buď tu ještě," zaprosila nemocná. Matka Vojtěcha se s ní rozloučila jako s umírající. Na chodbě potěšila sestru nemocné paní a odešla. Pak přišla večerní vizita. Lékař dal pokyn odstranit bombu s kyslíkem, stav nemocné se zlepšil, embolizační proces se zastavil. Ráno vizita se zájmem prohlížela lahvičku s lurdskou vodou na stolku nemocné, která se rychle zotavila a žila ještě plných sedm let.

Vojtěcha Hasmandová