18.12.13

6 dní do Vánoc...

4. den - "census" nebo-li sčítání

Římský census se konal nepravidelně. Vlastně pokaždé, když císař uznal za vhodné zvýšit své příjmy. Census mohl být celoříšský - zahrnující všechny podrobené státy, nebo jenom lokální. V tom případě často sloužil jako nástroj moci. Kdo měl třeba roupy a chystal vzpouru, tomu císař za odměnu nařídil sčítání lidu. 

Census sloužil dvěma věcem. 1) Zjistit skutečný počet obyvatel, zaregistrovat uzavřená manželství a majetek obyvatelstva. 2) Odhadnout hodnotu zjištěného majetku a na základě toho vybrat daň. Tyto dva kroky se neuskutečnily hned najednou. Často mezi nimi byl delší časový úsek.


Protože Řimané byli báječní byrokrati a vše si rádi zapisovaly, víme, že císař Augustus provedl během své vlády tři krát velký celonárodní census. V roce 28 a 8 před Kr. a v roce 14 po Kr. Lukáš v evangeliu doslova píše, že se sčítání událo po "celém světě" - latinsky "orbis terrarum", což byl tehdy oficielní název Římské říše. Augustus šel lidu příkladem. Dochovala se nám zmínka o tom, že císař dělal sám daňové přiznání jako každá jiná soukromá osoba.


Daňovou povinnost měl každý muž od 14 let, každá žena od 19 let a všichni pak až do 65 let svého života. Majitelé domu museli odevzdat seznam všech jeho obyvatel. Daň z pozemku se odváděla v místě, kde pozemek byl. Z dobových popisů si můžeme udělat obrázek o napjaté situaci: římští úředníci měřili pole hroudu za hroudou, počítali každý vinný keř a ovocný strom, každý kus dobytka. Všechna náměstí byla přecpána rodinami, dětmi i otroky. Zaznamenával se majetek, který neexistoval, nebral se ohled na věk nebo zdravotní stav. Nemocní a slabí byli přinášeni k zápisu. Věk se odhadoval - u dětí zvyšoval, u starých snižoval.

Zdroj
Není se co divit, že každé sčítání lidu mělo krvavé průvodní okolnosti. Můžeme se o tom dočíst například ve Skutcích apoštolů v páté kapitole. Palestina byla dobyta v roce 63 před Kr. Tehdy přešel veškerý pozemkový majetek do římského vlastnictví a byl obyvatelstvu pronajímán. Na druhou stranu to ale židé viděli trochu jinak. Země patřila Hospodinu a Izrael byl Bohem ustanovený dědic. On je přece přivedl do zaslíbené země. Římské vlastnické nároky tak vnímali jako rouhání a silně se proti němu bouřili. 

Palestina v době Ježíšově měla cca 30 tisíc čtverečných kilometrů - tedy velikost například dnešní Belgie. Měla podle odhadů 2 až 3 miliony obyvatel. Betlém je od Nazareta vzdálen asi tři až čtyři dny pěší chůze (cca 170 km).


No comments :

Post a Comment

Děkuji za milý komentář!