21.5.13

Duch lásky, radosti, pokoje...

V týdnu před svatodušními svátky (tedy minulý týden) jsem si ráno otevřela knížku 365 dni s mystiky Karmelu, a našla tam tento text:

"Svatý Pavel připomíná Římanům, že ti, kteří nepečují o své přátelství s Duchem svatým, žijí v důsledku toho podle těla. (...) Tam, kde chybí Duch svatý, člověk pohrdá přikázáními a ke zlu přistupuje tak, jako by to bylo dobro, takže nakonec ztrácí vědomí hříchu. Jan Pavel II. připomíná, že "takovému postoji rozumu a srdce odpovídá v naší epoše ztráta pocitu hříchu". Když nám Ježíš dává svého Ducha svatého, umožňuje nám vymanit se z otroctví smyslového člověka.  První podmínkou tohoto osvobození je uznat vlastní hřích. K tomu je zapotřebí Ježíšova Ducha, protože podle Mistrových slov právě on usvědčuje svět ze hříchu, do kterého je ponořený. Pro mnohé lidi je velice nesnadné přiznat si vlastní stav zkaženosti, protože tím, že se nemodlili, připustili, aby se jejich zlé návyky změnily v závislost. Jde o stav, kdy je ukolébána bdělost svědomí, které už dávno vzdalo snahu hledat skutečné dobro."


I když se snažím své svědomí udržovat bdělé, v poslední době jsem si uvědomila jev, který mi tento text připomněl a potvrdil. Když se v důsledku nedostatku času a únavy přestanu modlit, začnou se kupit mé chyby. Ztrácím vnitřní odstup a nadhled v situacích, které jsou řekněme vypjaté a někdy zraňující a začínám také zraňovat... Ztrácí se vnitřní pokoj, nastupuje vnitřní napětí a stres. 
Pravidelná modlitba a kontakt se zdrojem té správné inspirace - tedy Duchem svatým (vždyť Ježíš řekl, že Duch svatý nás všemu naučí) je zárukou, že se vyhnu špatnému chování, špatným rozhodnutím - tedy hříchu. 
Moc se mi to krátké zamyšlení líbilo, a protože ráda začínám den s Biblí, otevřela jsem si jí. A co náhoda (čti Duch svatý) nechtěl. Vybrala jsem si citát přímo k tématu. V listu Galatským, v páté kapitole čteme:

"Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehněte tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete. (...) Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. (...) Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit."

Co dodat. Dejme se řídit Božím Duchem, tedy Duchem Lásky, a naše Nebe začne už tady na zemi...

"Skrze Ducha svatého se ve vašich srdcích zrodí Království Nebeské."
(P.Maria v Medžugorje - 2.12.2010)

Zdroj: Pinterest

6 comments :

  1. Soni, je to tak...děkuji Ti za takový článek!

    ReplyDelete
    Replies
    1. Není zač. To ne já, to Duch svatý :-)

      Delete
  2. U tebe najdu slova k zamyšlení,
    i v tomto čase dopoledním,
    jsou plná
    Lásky, pravdy v životě,
    jen poslechnout někdy těžké zdá se ;-)...

    Děkuji za pravdivé připomenutí.....pherenis

    ReplyDelete
  3. Moc hezký článek. Načerpala jsem z něj sílu. Děkuju.

    ReplyDelete
  4. Pěkné zamyšlení, asi si ho vytisknu a někam viditelně umístím, ať nezapomínám...

    ReplyDelete

Děkuji za milý komentář!