16.11.12

O únavě a povzbuzení

Věřím, že v mém životě působí Duch svatý. Nebudu se pokoušet o vysvětlení, nedá se, je to věc víry. Někdy slyším jeho hlas v srdci, někdy (dost často) ke mně promlouvá skrze Bibli, jindy k tomu používá druhé lidi, určité situace...


Musím říct, že tenhle měsíc byl velmi náročný, děti byly hodně nemocné, málo jsem spala, sama mám zdravotní problémy... Cítím se opravdu duchovně vyprahlá a chybí mi možnost v klidu rozjímat nad Biblí, chybí mi vydatná modlitba. Momentálně je má modlitba spíš velmi roztěkaná, přerušovaná a většinou jenom, jak se říká hezky katolicky - střelná :-) Když už se najde čas na rozjímání, tupě zírám před sebe a únava způsobí, že tam, kde se v mozku normálně tvoří vzletné myšlenky se jen převaluje líný opar.


Stojím tak před svou knihovnou v obýváku a říkám si, že bych si ráda přečetla něco duchovního na povzbuzení. A tu přichází onen známý hlas. Slyším Ho v srdci jak říká: "Vezmi si Knihu o zakládání". 
To se asi spletl, pomyslím si, poněvadž Kniha o zakládání od sv. Terezie z Avily pojednává o zakládání klášterů v 16. století. Nevím, jak by mi to mohlo pomoct v mé domácí polo-zoufalé situaci. Na protest vytáhnu z regálu jinou knížku, listuji a pročítám - nic mně bohužel neinspiruje a tak ji vracím. 
"Vezmi si Knihu o zakládání!" (Duch svatý umí být pěkně neodbytný) - rezignuji a vytáhnu starší ošoupanou brožuru. Už je to hodně let, co jsem ji četla.
Jako vždy, i v této knize jsem si zvýraznila myšlenky, které mně při čtení oslovily. Otvírám tedy Knihu o zakládání a oči mi padnou na první růžové místo (ano, zvýrazňuji pastelkami):


"Vím, že při práci nemůžete věnovat modlitbě tolik času; ale, můj Pane, jakou sílu má u Tebe jediný vzdech, vytrysklý z hlubin trpícího srdce.."
Umíte si představit moje překvapení! A dále:
"Věřte mi, duše nepotřebuje k modlitbě dlouhou dobu, použije-li určitý čas také k dobrým skutkům, rozhoří se v ní brzo mnohem víc lásky než za mnoho hodin rozjímání."


Děkuji Duchu svatému za to, že mi vnutil tuto knihu, sedám si na gauč a pročítám další stránky. Terezie vysvětluje, že nedostatek samoty nepřekáží ve spojení s Bohem. Naopak, ve vypjatých a náročných situacích můžeme takříkajíc "trénovat" lásku k bližnímu. V samotě, tichu a klidu nemůžeme přece zjistit, jestli nějakou lásku k bližnímu vůbec máme!


A nakonec jsem narazila na její asi nejznámější výrok:
"Uvědomte si, že Pán je s vámi i v kuchyni a mezi hrnci a zevně i vnitřně vám pomáhá."
Myslím, že tohle si zarámuji a pověsím do kuchyně :-)
Má situace samozřejmě není lepší a i dnes jsem po špatné noci vstávala ve 4 ráno, ale Bůh mně všemožně podporuje, cítím jeho starostlivost a pomoc a vím, že jediné, na čem nakonec záleží je LÁSKA!