20.9.12

Jsem unavená...

Znáte to. Vzbudíte se ráno, žaludek máte jako na vodě, oči podlité krví pálí a jdou sotva otevřít. Nejste schopni najít čistou flašku a porcování sušeného mléka připomíná cukrování nedělních buchet s povidly. Jste nesmírně unavení. A teď nemyslím "včera jsem s kamarády vypil flašku tequily-unavení", ale "už jsem rok nespala v kuse déle než 3 hodiny-unavení". Doufáte, že se po všech těch kolikách a prořezávajících se zubech a nočních kojeních a buzeních se bez zjevného důvodu, propracujete alespoň k nějakému zlepšení... no a pak dostane malý chřipku. Nebo jenom rýmu, jak ta je v noci hrozná... 


V těch okamžicích nočního bdění myslím na všechny ty, kteří jako já, bdí. Na ty, kteří pracují v nemocnicích, kteří bdí u postiženého dítěte, kteří bdí u umírajícího nebo nemocného člověka a kteří prožívají daleko náročnější bdění než já. 
Jsem ráda, že máme přístup k našemu Bohu "ve dne v noci" a že můžeme v modlitbě načerpat povzbuzení. Jedna část knihy proroka Izaiáše ze Starého Zákona nás může dobře provázet, zvláště tímto obdobím věčné únavy:
Copak to nevíš

Copak neslyšíš?
Hospodin, Bůh věčnosti,
jenž stvořil zemské končiny,
není unaven ani vyčerpán –
jeho moudrost je nezměrná!
On dává sílu znaveným
a vysílené umí posílit.
Mladí jsou unavení, zesláblí,
mládenci klopýtají a padají,
kdo ale v Hospodina doufají,
ti nabývají nových sil:
Vznášejí se jako na orlích perutích,
běží a nejsou vyčerpáni,
kráčí a nejsou znaveni.

(Izaiáš 40, 28-31) 

Bože, v Tobě ať se každý okamžik našeho obyčejného života promění v dílo neobyčejné lásky!