16.11.12

O únavě a povzbuzení

Věřím, že v mém životě působí Duch svatý. Nebudu se pokoušet o vysvětlení, nedá se, je to věc víry. Někdy slyším jeho hlas v srdci, někdy (dost často) ke mně promlouvá skrze Bibli, jindy k tomu používá druhé lidi, určité situace...


Musím říct, že tenhle měsíc byl velmi náročný, děti byly hodně nemocné, málo jsem spala, sama mám zdravotní problémy... Cítím se opravdu duchovně vyprahlá a chybí mi možnost v klidu rozjímat nad Biblí, chybí mi vydatná modlitba. Momentálně je má modlitba spíš velmi roztěkaná, přerušovaná a většinou jenom, jak se říká hezky katolicky - střelná :-) Když už se najde čas na rozjímání, tupě zírám před sebe a únava způsobí, že tam, kde se v mozku normálně tvoří vzletné myšlenky se jen převaluje líný opar.


Stojím tak před svou knihovnou v obýváku a říkám si, že bych si ráda přečetla něco duchovního na povzbuzení. A tu přichází onen známý hlas. Slyším Ho v srdci jak říká: "Vezmi si Knihu o zakládání". 
To se asi spletl, pomyslím si, poněvadž Kniha o zakládání od sv. Terezie z Avily pojednává o zakládání klášterů v 16. století. Nevím, jak by mi to mohlo pomoct v mé domácí polo-zoufalé situaci. Na protest vytáhnu z regálu jinou knížku, listuji a pročítám - nic mně bohužel neinspiruje a tak ji vracím. 
"Vezmi si Knihu o zakládání!" (Duch svatý umí být pěkně neodbytný) - rezignuji a vytáhnu starší ošoupanou brožuru. Už je to hodně let, co jsem ji četla.
Jako vždy, i v této knize jsem si zvýraznila myšlenky, které mně při čtení oslovily. Otvírám tedy Knihu o zakládání a oči mi padnou na první růžové místo (ano, zvýrazňuji pastelkami):


"Vím, že při práci nemůžete věnovat modlitbě tolik času; ale, můj Pane, jakou sílu má u Tebe jediný vzdech, vytrysklý z hlubin trpícího srdce.."
Umíte si představit moje překvapení! A dále:
"Věřte mi, duše nepotřebuje k modlitbě dlouhou dobu, použije-li určitý čas také k dobrým skutkům, rozhoří se v ní brzo mnohem víc lásky než za mnoho hodin rozjímání."


Děkuji Duchu svatému za to, že mi vnutil tuto knihu, sedám si na gauč a pročítám další stránky. Terezie vysvětluje, že nedostatek samoty nepřekáží ve spojení s Bohem. Naopak, ve vypjatých a náročných situacích můžeme takříkajíc "trénovat" lásku k bližnímu. V samotě, tichu a klidu nemůžeme přece zjistit, jestli nějakou lásku k bližnímu vůbec máme!


A nakonec jsem narazila na její asi nejznámější výrok:
"Uvědomte si, že Pán je s vámi i v kuchyni a mezi hrnci a zevně i vnitřně vám pomáhá."
Myslím, že tohle si zarámuji a pověsím do kuchyně :-)
Má situace samozřejmě není lepší a i dnes jsem po špatné noci vstávala ve 4 ráno, ale Bůh mně všemožně podporuje, cítím jeho starostlivost a pomoc a vím, že jediné, na čem nakonec záleží je LÁSKA!

24 comments :

  1. Soni, přeju, ať, už je brzo líp. Listopad je i u nás spojený s nachlazeními, nedostatkem energie a na druhé straně se spoustou akcí, které energii vyžadují.
    Nikdy nepřestanu žasnou nad těmito chvilkami, jako je Tvoje příhoda s knihou. Ony ty role člověka se od pradávna nezměnily, základní principy fungují neustále. Podobné situace prožívá asi každá matka, jen záleží, jak se k nim postaví. Osobně je beru jako možnost na sobě pracovat. Příležitost, kterou mi dává Bůh, abych se posunula v lásce o kousek dál...někdy se daří více, někdy méně.
    Přeju, vše nej M.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ano, také to tak vidím. Někdy ty situace nezvládám podle svých představ, ale beru to jako příležitost, jak se učit pokoře. Každý z nás má svoje limity, co pomáhá je Boží milost.

      Delete
  2. Milá Soňo,

    tak to jsi se mi opět trefila do noty a Tvé řádky jsem přesně potřebovala. Sice já to tak mám z jiných důvodů než z přepracování, ale slova sv. Terezie jsou přesně to, co jsem potřebovala slyšet:-)
    Díky a přeji, ať se zdraví vrátí a Vám všem ať je líp.
    MartinaK

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuji ti! Doufám, že se tvá situace zlepší a zároveň ti pomůže osobně (vy)růst.

      Delete
  3. Soni, krásné, povzbudivé, naplňující... Děkuji! A Vám přeji brzké uzdravení :-) Jola

    ReplyDelete
  4. Milá Sonji,

    ano, jak trefné v tomto čase....a opět má oblíbená Terezička.....
    díky za připomenutí věty, kterou si pamatuji z filmu, kde byla citována takto...Boha lze nalézt i mezi hrnci v kuchyni...evidentně jsem si ji už dlouho nepřipomněla...děkuji ti za to.
    Ať je lépe v srdíčku, od toho se odvíjí vše.....
    pherenis

    ReplyDelete
    Replies
    1. Terezie je mou velkou inspirací už od puberty. Doporučuji zvláště její Cestu k dokonalosti - ta je dokonalá :-)

      Delete
  5. Soni díky za ty slova, myšlenky. Nacházím se v podobné situaci jako vy, citím totální vyčerpání psychické, duševní i fyzické. Bůh s námi (a my s ním:-). Alena

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jsem ráda, že jsem (nebo spíše Duch svatý) vás mohla alespoň trochu povzbudit. Má zkušenost je taková, že čím více tyto těžké chvíle popřípadě utrpení přijímáme s otevřenou náručí a s láskou ten kříž neseme, tím více z toho profitujeme. Vidět to můžeme ale až s odstupem času. Nejdůležitější je, nevpustit si do srdce pocit ukřivděnosti a nezatrpknout...

      Delete
  6. To je krása!
    Už dlhšie mám problémy s internetom, preto ani neviem, kedy si tento článok vydala, vidím ho až dnes. navyše sa mi táto stránka otvorila celkom neplánovane, ani neviem ako. Vôbec som nemala v pláne prezerať blogy.
    Ale tie slová - presne to, čo som potrebovala. Vďaka Sonji, vďaka Duchu Svätý. :)

    A to slovo o Pánovi v kuchyni a medzi hrncami... si asi tiež zarámujem a zavesím nad šporák. :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. To mně těší! Napsala jsem to dnes, Duch svatý má dobrý timing :-)

      Delete
  7. krásný článěk

    a máte úžasně rozsáhlou knihovnu

    ReplyDelete
    Replies
    1. jé, a to nevidíš vše. knihy jsou u nás úplná obsese, musím to brzdit a pravidelně vyhazovat :-)

      Delete
    2. Soňo, jak se docílí toho, že všechny šanony a knihy jsou na svém místě a ne denodenně na jedné velké hromadě? Asi máš velmi disciplinovaného chlapce. :) S nemocemi máme také zkušenosti, ty noční Sophiiny volby jsou někdy krušné.
      Přeji pevné zdraví
      M. Ond.

      Delete
    3. Ono Maruško, to že to není na fotce, ještě neznamená, že to u nás taky občas neskončí všechno na velké hromadě :-) Ale od kamarádky jsem okoukala, že v těch dolních regálech za a) neskladuju své oblíbené knížky a za b) tam ty knížky a šanony narvu tak na těsno, že to lze jen těžce vytáhnout. To většinou odradí. Ale proti sem tam nějaké vytržené stránce se asi úplně pojistit nedá...

      Delete
  8. Soni, vše se děje za nějakým účelem ... Nikdy jsem nebyla vedena k víře. Hlavně pro rozdílnost vyznání u nás v rodině. Často mne však v životě potkají milníky, které se dějí za jistým účelem. Aby nás naučili se pozastavit a obohatit náš život. Nyní je to pokora a tolerance. ... A doufám, že obstojím. ač si uvědomuji, že se té konfrontaci snažím vyhnout.
    Máš krásnou knihovnu a krásné myšlenky. Díky Ti za ně.

    ReplyDelete
  9. "Uvědomte si, že Pán je s vámi i v kuchyni a mezi hrnci a zevně i vnitřně vám pomáhá." ta to jsem opravdu potřebovala slyšet! Díky :-)

    ReplyDelete
  10. To je právě to Soni,
    já jsem se také cítila moc unavená na cvičení, ale paradoxně jak jsem začala tak mě to přineslo více energie (samozřejmě ne hned :-D)), jak se zlepšuje fyzička, tak je tělo dolnější vuci unave a tolik ho nevycerpava bezny pohyb (honeni deti :-D))
    a drepy jsem se naucila az prave diky jillian, mela jsem do te doby uplne slaby zadek tak jsem je delala koleny a to se nesmi, takze jak se zadek posilil tak uz to slo

    Moc Ti budu drzet palce at je brzy lepe a at si najdes vice chvil pro sebe (a cviceni).
    Kojis vubec? ja uz prave prestavam a take je to hned pro me lepsi...

    ReplyDelete
    Replies
    1. děkuju za povzbuzení, nejhorší je prostě ta nespavost, která nás pronásleduje už moc dlouho a která mi sebere i poslední zbytky energie. snad se to zlepší...

      Delete
  11. Zdravím Soni, plně Vám rozumím a souzním. Vím o čem je řeč. Je moc důležité naslouchat intuici, vnitřnímu hlasu. Většinou je výrazněji vyvinut u žen. Asi skrze citovou, mateřskou, ochranitelskou vybavenost. Přicházejí do života momenty, situace, kterým přes to vše nerozumíme. Časem ano a to je ta celistvost poznání. Naučit se naslouchat, je tak důležité. I když druzí nemluví, ale život, Bůh k nám pořád promlouvá. Já dnes už věřím i na řeč mimořádků. Stalo se mi, že jsem se třeba 3x vrátila domů, než jsem s maličkou šla ven. A pak za nedlouho se ukázalo, jak to bylo dobře, že bych potkala toho a tu a bylo by vše špatně. Je to celé super řízené. A když jsou momenty nepřízně, strádání a bolestí, tak jen pro naše dobro, obohacení a radost. Tak vstříc k těmto pocitům. věrka:-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuji moc za komentář. Ano, to jsou okamžiky, kdy si uvědomuji, že je tady ještě nějaký větší Plán. A mám radost, že můžu být jeho součástí.

      Delete
  12. Taky tomu tak věřím...Duch umí úžasně působit, když Mu to dovolíme...

    ReplyDelete
  13. I tento článek je velice povzbuzující a dát si slova o těch hrncích do kuchyně není vůbec špatný nápad. :)

    ReplyDelete

Děkuji za milý komentář!