20.9.12

Jsem unavená...

Znáte to. Vzbudíte se ráno, žaludek máte jako na vodě, oči podlité krví pálí a jdou sotva otevřít. Nejste schopni najít čistou flašku a porcování sušeného mléka připomíná cukrování nedělních buchet s povidly. Jste nesmírně unavení. A teď nemyslím "včera jsem s kamarády vypil flašku tequily-unavení", ale "už jsem rok nespala v kuse déle než 3 hodiny-unavení". Doufáte, že se po všech těch kolikách a prořezávajících se zubech a nočních kojeních a buzeních se bez zjevného důvodu, propracujete alespoň k nějakému zlepšení... no a pak dostane malý chřipku. Nebo jenom rýmu, jak ta je v noci hrozná... 


V těch okamžicích nočního bdění myslím na všechny ty, kteří jako já, bdí. Na ty, kteří pracují v nemocnicích, kteří bdí u postiženého dítěte, kteří bdí u umírajícího nebo nemocného člověka a kteří prožívají daleko náročnější bdění než já. 
Jsem ráda, že máme přístup k našemu Bohu "ve dne v noci" a že můžeme v modlitbě načerpat povzbuzení. Jedna část knihy proroka Izaiáše ze Starého Zákona nás může dobře provázet, zvláště tímto obdobím věčné únavy:
Copak to nevíš

Copak neslyšíš?
Hospodin, Bůh věčnosti,
jenž stvořil zemské končiny,
není unaven ani vyčerpán –
jeho moudrost je nezměrná!
On dává sílu znaveným
a vysílené umí posílit.
Mladí jsou unavení, zesláblí,
mládenci klopýtají a padají,
kdo ale v Hospodina doufají,
ti nabývají nových sil:
Vznášejí se jako na orlích perutích,
běží a nejsou vyčerpáni,
kráčí a nejsou znaveni.

(Izaiáš 40, 28-31) 

Bože, v Tobě ať se každý okamžik našeho obyčejného života promění v dílo neobyčejné lásky!


11 comments :

  1. Děkuji za povzbuzení! Ještě si velmi dobře vzpomínám na probdělé noci, když byla dcerka ještě maličká, stejně jako na pocity bezmoci, když nedávno po měsíci marodění po jednom dni ve školce prozvracela celou noc... A děkuji ještě jednou, protože dá-li Bůh, nebude dlouho trvat a budu toto povzbuzení potřebovat znovu a znovu... Jsem Pánu Bohu obrovsky vděčná, že mi dal takovou oporu v manželovi, který nikdy žádnou starost o rodinu nenechal jen na mně a přitom ještě pracuje. Pán ví, kolik toho kdo uneseme a nikdy nám nenaloží ani o gram víc.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuji moc za komentář! Znamená to, že očekáváte čtvrtého broučka? :-) Jestli ano, tak mám velkou radost a gratuluji. Někdy jsou ty probdělé noci k uzoufání, všichni jsme jenom lidi. Na druhou stranu, jaké štěstí, že máme pro koho bdít...

      Delete
    2. Ano, konečně jsme se po dlouhé době dočkali a na jaře očekáváme pro naši Miriamku sourozence. Je to pro nás další důkaz, že Bůh slyší naše modlitby a v pravý čas nám dá vše, co opravdu potřebujeme. Ten "pravý čas" je hodně podstatný, protože Pán Bůh ví nejlépe, který čas je ten zaručeně pravý. A byť mám někdy obavu, jak to všechno znovu zvládneme, jsem na druhou stranu neskutečně šťastná, že máme možnost to všechno ještě jednou prožít a hodně mi pomáhá, že naše malá se na miminko také moc těší. Děti jsou Dar a za tu námahu dostáváme hojnou odměnu. Přeji vám mnoho síly a Boží uzdravující dotek.

      Delete
    3. Těším se s vámi a přeji hlavně bezproblémové těhotenství!Už teď jsem zvědavá, co to bude :-)

      Delete
  2. Mám pocit, že jsem se dodnes stále nedospala :-) Kluk nespal, plakal a já ho celé dny a noci nosila... Jak už jsem ráda, že to mám za sebou! A pak mě zamrzí, že už to právě mám za sebou...

    ReplyDelete
    Replies
    1. No právě, člověk na to nejdřív nadává a pak to postrádá... :-)

      Delete
  3. I já mám asi tisíc hodin deficit ohledně spánku a ne a ne to dohnat. Posílám sílu. Bude líp.

    ReplyDelete
  4. Tak tenhle článek mi mluví z duše a tuhle únavu aktuálně velmi dobře znám...jak jsem ráda za výjimečné noci, kdy Fífa spí víc jak právě ty max. tři hodiny tahem (občas má noc, kdy vydrží celých pět hodin nepřerušovanýho spánku), většinou je to ale po těch ca dvou a půlhodinových intervalech a už mrchní a chce kojit. Jeho vášeň pro prso a odpor k jakýmkoli mléčným výrobkům (ať jogurtům, umělému mléku nebo třeba kaším) je ale taková, že počítám, že budu kojit snad až do jeho puberty:-D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuji za tvůj komentář! Raphael do desátého měsíce odmítal flašku a já jsem tááák moc chtěla dokrmovat, protože jsem byla vymačkaná jak citrón. Pak jsem mu dala jednou flašku jen tak s trochou vody na hraní, no a jednou mu to docvaklo, začal pít a já jsem byla zachráněná. Po roce jsem odstavila úplně, ale teď mu ještě pořád dělám dvě flašky za noc a to mně ničí. Ale nedá se to změnit - a to mám zkušenost se všemi tvrdými odstavovacími metodami, ale malý je ještě tvrdší než já :-)

      Delete
  5. och, tak Ťa chápem! na mojom blogu je takýchto povzdychov veľa... netreba sa za to hanbiť, moc sa o tom nehovorí. určite to veľa matiek pozná. Som šťastná, že je to už za mnou, skončilo to kojením v 20tich mesiacoch. A tá nádcha v noci, to sú ťažké chvíle. Prajem Ti skoré zlepšenie..

    ReplyDelete

Děkuji za milý komentář!