29.4.12

Levná hračka do koupelny

Tenhle nápad jsem okoukala někde na internetu a velmi se nám osvědčil. Nakoupila jsem obyčejné houbičky do kuchyně. Koupila jsem tři druhy, ale nepoužila všechny. Šlo mi jenom o to, abych měla co nejvíc barev. Nechala jsem je propláchnout v pračce, protože většinou jsou napuštěné nějakým antibakteriálním sajrajtem. No a pak už jsem jenom stříhala. Kolečka, čtverce, trojúhelníky... Když jsou houbičky mokré, parádně lepí na kachličkách! A o zábavu je postaráno :-)


A taky na noty došlo. Tohle je prý písnička o domečku:



Z ateliéru

Dnes jsem měla chuť malovat děti...



Ehmm, ten flek nebyl plánovaný, ale když už je jednou tady...


25.4.12

Něco pro děti na cesty

Nápad na cestovní penál ze starého DVD obalu jsem viděla na tomto blogu (anglicky):


Skvělý nápad jsem dnes zrealizovala. Hodí se na cesty do auta, do vlaku nebo my to určitě využijeme při návštěvě kostela, kdy si může Ninka vybarvovat biblické ilustrace. 
Potřebujeme: obal na DVD, látku, lepidlo na textil, papír, nůž, nůžky.

Z DVD obalu odstraníme přebal s naším oblíbeným filmem :-) a vyřízneme kolečko, které drží disk.


K tomu jedna poznámka. Abyste se poučili z mých chyb. Existují různé druhy obalů na DVD. Nejčastější jsou tyto dva. Jeden má to kolečko pro disk spojený s okrajem, ten druhý tam má malou mezeru. 

Já jsem bez přemýšlení nejdřív vzala ten první druh, ale u okraje jsem to už nebyla schopná tak přesně vyříznout a celý okraj se mi zlomil.

U druhého obalu to už díky té zmiňované mezeře nebyl takový problém. Vystřihneme kartón, který obalíme látkou. Na zadní straně dobře přilepíme lepidlem na textil. Zároveň vytvoříme kapsu na pastelky (fixy), který také vzadu přilepíme. Já jsem nakonec na zadní stranu přilepila bílý papír. 



Takto obalený kartón vlepíme na místo, kde byl dvd-disk. Nalevo pak vložíme papíry na kreslení nebo omalovánky. Ještě vložíme přebal, který jsem já vystřihla z barevného papíru. Vy můžete třeba vytvořit koláž nebo dát vybarvit obal dětem.


Hotový výrobek sklidil velký úspěch. Nina se hned pustila do vybarvování. Jak už jsem psala, my to nejvíce využijeme při nedělních návštěvách kostela. 




14.4.12

Život si tak pokojně plyne ...

... není si nač stěžovat, ani čím se trápit. Kromě běžných starostí je tu kopec radostí. Takže dnes jen tak, pohled do naší všednodennosti. 
Všude něco roste, jak na parapetech, tak na balkóně. Pár sazeniček mi přivezla z Čecha maminka. Na balkóně mi poprvé rozkvetla srdcovka, je to krásná kytka. Jsem zvědavá jestli letos budou maliny...


Práce na balkóně hlavně baví Ninku, rozkopala mi už co mohla... No a Raphael, co dodat, lepší televizi nenajdete :-)


Malý rád pomáhá s prádlem. Totální fascinace automatickou pračkou...

Počasí pořád aprílové. Takhle to vypadá, když nahoře sněží:


Nejen děti pracují, ani já nezahálím a kreslím ostošest...

 

6.4.12

Velký pátek a jeho historické pozadí



Dnes, na Velký Pátek, vzpomínáme na ukřižování našeho spasitele Ježíše Krista.
Velmi se mi líbí úvaha Tomáše Halíka v knize Co je bez chvění, není pevné, ve které se snaží pochopit Tomášovu nevíru ve zmrtvýchvstání Ježíše. Jako kdyby svatý Tomáš nemohl uvěřit v Boha bez ran, v Boha, který netrpí, který za mne neumírá potupnou smrtí.
Ano, stále na to musím myslet, že můj Bůh není Bůh-superstar. Je Bohem trpícím, slabým, beroucím na sebe rány. Podřídil se a vydal lidem, které sám stvořil. Je to absurdní, ale právě v tomto utrpení v Něj mohu skutečně uvěřit.
Teoreticky mohl Ježíš přiletět na zlatém obláčku, hotový, moudrý, zářivý muž. Ohromil by, poučil, zasáhl do lidských dějin a zase si odletěl. Kdybychom neznali jinou variantu, asi bychom i to přijali. Vždyď Bůh může vše. Místo toho se Ježíš rozhodl narodit v chudobě, absolvovat celý proces lidského vývoje, prožít jak dětství tak pubertu, vzít na sebe utrpení a smrt.
Dnes už víme, že utrpení a smrt neměly poslední slovo... a Ježíš nám ukázal, že ho nemají  ani dnes.


Jen několik poznámek k historickému pozadí ukřižování:
-         Jidáš dostal za zradu Ježíš 30 šekelů což odpovídá 60ti denárům. Marie zaplatila za olej k pomazání Ježíše 300 denárů. Velekněží koupili za oněch 30 šekelů pole k pohřbívání cizinců.
-        Židovské trestní právo ukřižování neznalo.  Existovaly čtyři druhy poprav: ukamenování, upálení, stětí a zardoušení. Židé měli zvyk pověšit popraveného na dřevo – to znamenalo, že byl dotyčný i Bohem zavržen, navždy proklet. Proto farizeové žádají ukřižování. I z jejich pozdějších reakcí vidíme, že měli strach z Ježíšova posmrtného kultu.
-          Ukřižování vymysleli Peršané. Platilo za nejkrutější trest určený povstalcům a zběhlým otrokům. Nesměl tak být trestán římský občan.
-          „Křížova cesta“ byla již pátým Ježíšovým pochodem ulicemi Jeruzaléma během 12ti hodin. Popravčí četa (1 setník + 4 legionáři) ho vedla pro výstrahu těmi nejrušnějšími ulicemi.
-          Odsouzený nesl cca 50ti kilové břevno.  V Ježíšově případě spočívalo na ramenech a zádech rozervaných do masa bičováním. Z Turínského plátna víme, že měl Ježíš zlomený nos. Možná mu ho zlomili již během výslechu, možná si ho zlomil při četných pádech na obličej během křížové cesty.
-          Kaifáš čeká s ostatními přihlížejícími pod křížem na Ježíšovo vyznání viny, aby mu mohl dát veřejné rozhřešení. Nedočká se. Musí se vrátit do chrámu, kde vrcholí svátek Paschy. V chrámu a okolí se shromáždí ve tři hodiny odpoledne na 120 tisíc poutníků.  Během smírného obřadu se zabíjí na 18 tisíc beránků. V centru chrámu je před Kaifášem zabit obětní beránek, velekněz se modlí žalm 31. A mezitím, za zdmi města, opuštěn, umírá pravý beránek. I Ježíš cituje verše žalmu 31 – do tvých rukou odevzdávám svého ducha. Když umírá, roztrhává se opona v chrámu, kde stojí Kaifáš a obětuje beránka. Opona, která zahalovala oltář a za kterou směl jen jednou v roce kněz s kadidlem.  Opona, která oddělovala nedotknutelného Boha od hříšného lidu.


A na závěr budu ještě jednou citovat mého oblíbeného Halíka:

„Nepatří k víře a opravdovosti víry také její schopnost snášet pochybnosti a kritické, palčivé, těžko zodpověditelné otázky?
Ježíšovo slovo k Tomášovi, který se dotkl jeho ran, „nebuď nevěřící, nýbrž věřící“ se obvykle čtou: odlož pochybnosti a uvěř. Na prahu sirotčince v Madrasu mne však napadl jiný smysl těch slov: Vezmi na sebe kříž svých pochybností a s tím mne následuj. Místo, kde se se mnou – přes všechny své pochybnosti – vždy setkáš, nebude ráj jistot, nýbrž rány světa, protože to jsou moje rány.“
(Co je bez chvění, není pevné, Nakladatelství Lidové noviny, 2002)