4.11.11

Očistec? Odpustky?...dušičkové zamyšlení

Očistec Odpustky

Rána zanechává jizvu. Hřích zanechává následky. 
Známe to ze života. Alkoholik může přestat pít, ale fyzické následky letité konzumace alkoholu nezmizí přes noc. Člověk může odpustit rodičům, že ho opustili, dali k adopci, atd., trauma z dětství se může přesto projevovat do konce života. 
Když člověk zemře, je ještě stále na půl cesty (pokud tedy neaspiruje na titul světce :-) 
Setkat se tváří tvář s nesmírnou boží láskou v nás podněcuje touhu se jí alespoň přiblížit, přesto cítíme, že ještě máme mnoho ran na duši, které se musí nejdříve zahojit. A to je OČISTEC. 


Mám takový nedokonalý příklad, který říkávám dětem. Je to jako když někomu, koho máme rádi, provedeme něco zlého. Ukradneme mamince z peněženky padesát korun. Maminka na to přijde. Nám je už dávno jasné jakou hloupost jsme provedli, je nám to hrozně líto a očekáváme trest. Ale stane se to, že maminka nás předběhne a odpustí nám ještě dříve, než o to stihneme požádat. Cítíme se zahanbeni, protože víme, že jsme si zasloužili přinejmenším její zlost, možná zaracha... 
A teď si představte, že Bůh je milionkrát milosrdnější!!!!! Stačí jedna myšlenka lítosti a on k nám běží s otevřenou náručí plnou lásky. 
Očistec je onou boží náručí. Je to prostor, kde si můžeme uvědomit, že jsme udělali chybu a jaké má následky. Je to prostor pro uzdravení. A jak podotýká mnoho světců, očistec je dobrovolný. Duše sama se pro něj rozhodne...

Očistec? Odpustky?

Mnoho světců, kteří měli možnost nahlédnout za oponu, se snažilo popsat nepopsatelné. Často mluví právě o očistném ohni, protože láska přece hoří v srdci, láska stravuje jako oheň, a oheň také očišťuje...
Očistec není trest, je to možnost nechat dozrát to, co nestihlo dozrát tady na zemi. 


A jak je to tedy s těmi ODPUSTKY ? Lidé v očistci se modlí za nás na zemi, nemůžou se ale modlit sami za sebe. Nebo možná můžou, ale nechtějí, je to výraz jejich maximální solidarity s námi. A my oplácíme tuto solidaritu právě získáváním odpustků. Když se totiž modlíme a obětujeme za duše v očistci, můžeme jim pomoci, rychleji přejít do stavu, kdy se mohou úplně spojit s Bohem - laicky řečeno, jít do nebe. Často přitom vzniká mylná představa, že jim bude něco odpuštěno. Tak to ale není, nikdo nemůže ten proces dozrávání a očišťování přeskočit. Lepší by bylo přirovnat to znovu k ohni. Když se za duše modlíme, přidáváme takříkajíc plyn. Oheň hoří silněji a duše se prostě rychleji očistí a rychleji tak může dosáhnout cíle. 


Jak můžeme našim bratrům a sestrám v očistci pomáhat?
(podle Marie Simma, rakouské sedlačky, která měla celý život kontakt s dušemi v očistci)

  • Mší svatou.
  • Když své utrpení a těžkosti v duchu obětujeme za duše v očistci. (Takové utrpení bychom měli přijímat trpělivě a s láskou, i když samozřejmě ne s radostí - to by byl sadomasochismus.)
  • Růženec - je po mši svaté nejúčinnějším prostředkem. Modlitba růžence je nesmírně mocná, doufám, že se jednou dostanu k tomu, abych o ní napsala něco více. Zatím jen odkaz pro ty, co se  ji chtějí naučit modlit - http://www.abcsvatych.com/menu/ruzenec.htm#prvni
  • Modlitba křížové cesty
  • Almužny a dary na dobré účely
  • Zapalování posvěcených svící 


A na závěr ještě jedna myšlenka:
   "Jedním z největších utrpení, jež může duše prodělávat, je poznání, že Ježíše, kterého opravdu miluje, není schopna milovat tak, jak by toužila."