Ještě stále jsem se nepřestala divit, ještě stále v němém úžasu hledím na tohle dítě...
že to prakticky z ničeho začalo růst v mém břichu,...
že se to tam vešlo,...
že to zvládlo porod,...
že je to tak dokonalé,...
že tomu k životu stačí moje prso,...
že to i bez mého přičinění roste a vyvíjí se,...
že se mi to bude trochu podobat,...
že to nezvratně a natrvalo patří ke mně, k mému životu,...
že je to tak voňavé, měkké, krásné...
Ještě stále nevycházím z údivu a každý den Bohu děkuji za tento úžasný dar mateřství...
Raphael Josef Maria
