25.7.11

Nevycházím z údivu...


Ještě stále jsem se nepřestala divit, ještě stále v němém úžasu hledím na tohle dítě... 
že to prakticky z ničeho začalo růst v mém břichu,... 
že se to tam vešlo,... 
že to zvládlo porod,... 
že je to tak dokonalé,... 
že tomu k životu stačí moje prso,... 
že to i bez mého přičinění roste a vyvíjí se,... 
že se mi to bude trochu podobat,... 
že to nezvratně a natrvalo patří ke mně, k mému životu,... 
že je to tak voňavé, měkké, krásné...
Ještě stále nevycházím z údivu a každý den Bohu děkuji za tento úžasný dar mateřství...

Raphael Josef Maria