7.12.11

Život po životě

Život po životě


Bernard Jakoby se věnuje výzkumu umírání (v němčině "Sterbeforschung"), napsal na toto téma celou řadu knih, pořádá přdnášky. (http://sterbeforschung.de)

Z jeho knihy jsem přeložila několik příběhů lidí, kteří popisují zážitky svého umírání nebo poslední chvíle blízké osoby. Slibuji, že až budu mít znovu chviličku čas, přidám další překlady.
Podle mně je to velmi zajímavé téma, už proto, že smrt a umírání je obecně naší společností tabuizováno a jaksi vytlačeno na okraj společenského života. 
V Adventu si připomínáme naše očekávání příchodu Ježíše Krista, je dobré připomenout si, že jednou se s Ním setká každý z nás...

Život po životě
  • „Byl to doslova zpětný pohled na můj život. Popsal bych to jako sekvence pocitů způsobené mými skutky. Nešlo jen o to, že jsem znovu prožil všechny své pocity, nýbrž, že jsem empaticky vnímal pocity těch, se kterými jsem měl v jednotlivých obdobích života něco společného a také důsledky mého jednání. Cítil jsem to, co skrze můj život cítili druzí.“
  •  „Tento zpětný pohled na můj život nebyl příjemný. Od začátku do konce jsem byl konfrontován s nesnesitelnou skutečností, že jsem byl nepříjemný společník, egoistický a zlý člověk. První co jsem viděl, bylo mé agresivní dětství. Viděl jsem sám sebe, jak týrám druhé děti, kradu jejich kola a dělám jim ze školy peklo.“
Život po životě
  • „Pak se objevilo velké světlo a z něj zazněl jemný mužský hlas, který řekl: Necháš všechno za sebou – tvé příbuzné, těžce vydělané peníze, vyznamenání a tvé oblečení. Přijdeš ke mně s prázdnýma rukama.“
  •  „Poznala jsem, že mé utrpení byla ztráta času. Měla jsem raději využít svou svobodu a ve všem, co se mi v životě přihodilo hledat místo bolesti lásku.“
  • „Najednou se přede mnou odvíjel celý můj život. Každý pocit, který jsem kdy v životě měla, jsem prožívala znovu. Zároveň jsem viděla, jaký vliv měl můj život na život druhých. Přitom mně obklopoval pocit bezpodmínečné lásky, jako míra, jako srovnání. A já jsem při tomto srovnání dopadla nesmírně špatně. Když vidíte, kolik lásky jste mohli dát – to je prostě zdrcují.“
Život po životě
  • Anna zemřela na následky automobilové nehody. Její sedmiletý syn zemřel o pět dní později. Jeden rodinný přítel, který byl v tom okamžiku přítomen, popisuje svůj zážitek:
    „V momentu, kdy zemřel a jeho EEG se změnilo na rovnou čáru, spatřil jsem jeho matku, která ho přišla vyzvednout. Přitom si musíme uvědomit, že zemřela pět dní před ním. A pak se událo to krásné setkání. V určitém okamžiku mně vzala za ruku a vtáhla tak do svého obětí. Bylo to nepopsatelné, extatické. Část mně samotného opustila tělo a doprovázela je oba do světla. Vím, že to zní zvláštně, ale v tom okamžiku, kdy jsem Annu a jejího syna doprovázel ke světlu, jsem byl zcela při vědomí, ale zároveň jsem byl i vědomě přítomen v místnosti, která byla plná smutných příbuzných oplakávající právě zemřelého synovce a vnuka. Doprovázel jsem je oba ke světlu, ale v určitém okamžiku jsem se vrátil do svého těla. Byl to tak uchvacující zážitek, přímo jsem zářil štěstím a najednou jsem si uvědomil, že stojím v místnosti plné lidí oplakávajících milované dítě a na tváři mám široký úsměv.“

4 comments :

  1. Posmrtný život je staré a otevřené téma, jako civilizace sama. Ovšem mnoho civilizací považují smrt, jako tabu, což je škoda! Já si myslím, kdyby se více "odtajnilo", mnohým pozůstalým by to pomohlo lépe unést ztrátu bližního. Podotýkám, že se jedná pouze o můj názor.

    ReplyDelete
  2. Máš pravdu,že společnost se chová jakoby umírání a smrt nebyly a nějak i to stáří se prezentuje jako na obtíž, přitom je to nedílná součást života, se kterou se snáze vyrovnáme,pokud tuto skutešnost přijmeme včas...

    ReplyDelete
  3. K tomuto tématu mně vždycky napadají slova sv. Terezky, která řekla na smrtelné posteli: "Neumírám, ale vstupuji do života". Úžasný a nadmíru osvobozující mi připadá fakt, že Bůh jednou nebude hledět na náš výkon, ale na míru naší lásky...

    ReplyDelete
  4. Krásné texty, těším se na další...někdy mám pocit, že pokud žiji s myšlenkou na vlastní smrt, je to život jiný...mluvívám občas na pohřbu a při setkání s pozůstalými otvírám dlaně a modlím se...díky za tvé řádky...

    ReplyDelete

Děkuji za milý komentář!